Pražská Loreta

Pražská Loreta je barokní areál na pražském Loretánském náměstí na Hradčanech. V jeho středu je nejvýznamnější budova tzv. Svatá chýše, což je poutní místo zasvěcené Panně Marii. Drobnou budovu nechala v roce 1626 vybudovat Benigna Kateřina z Lobkowicz jako napodobeninu kaple v jihoitalském Loretu v duchu tehdejší tradice a vznikla při klášteře kapucínů. Je považována za nejlépe zpracovanou Loretu na světě. Později bylo její nádvoří obestavěno klenutými chodbami tzv. ambity, které ji propojují s klášterem při kostele Panny Marie Andělské. V ambitách jsou sochy patronů a patronek pomáhajících hlavně při nemocech. Nejbizarnější plastikou je socha fousaté dámy sv. Starosty - světice, kterou měl plnovous zachránit před sňatkem s pohanem. V jednom z pater ambitu je také umístěna výstava Loretánského pokladu, který je složený z darů poutníků a bohatých šlechticů. Jeho součástí je i diamantová monstrance Pražské slunce (zdobená schránka na noze zhotovená z drahých kovů). K vidění je také největší historická chrámová zvonkohra v Evropě, kterou v 17. století zhotovil Petr Neumann z třiceti zvonů a instaloval ji do dvou pater pod hodinovou věž. Naproti Svaté chýši, která je zvaná též Loreto, je kostel Narození Páně s rokokovým interiérem.